TAM KDE NA TEBE NEKDO MYSLI JE MISTO KAM SE MUZES VRATIT

Zachrana zivota

8. května 2009 v 18:11 | Xia Namayaka |  povidky na prani pro mne
Naruto pozor!" zakřičel Kakashi na svého žáka. Skočil přímo do rány. Do rány, která byla od Itachiho a měla patřit Narutovi. Kakashi se svalil k zemi a v hrudi měl krvavou ránu.
,,Utečtě, rychle!" rozkázal Saiovi a Narutovi. Věděl, že proti čtyřem Akatsuki nic nezmůžou. Jsou ještě příliš mladí.
,,Ne Kakashi - sensei, nemůžeme vás tady nechat." Odporoval mu Naruto a chtěl ho vzít do náruče, jenže se musel vyhnout shurikenům.
,,Sai, odveď ho odtud!" nakázal Saiovi. Sai jen kývl a popadl Naruto. Za chvíli odletěli na jeho orlovi.
,,Co uděláme s tímhle?" naklonil se nad ním Deidara.
,,Necháme ho tu. Zemře, už mu není pomoci. Musíme najít Kuyybi, jinak nás Pein, už opravdu zabije." Zavrčel na něj Kisame a všichni odešli. Zůstal tam sám. Už těžce dýchal a dělali se mu mžitky před očima. Zavřel oči a viděl jen tmu.

Něco ho studilo na hrudi, rukou si na ni šáhl. Když ucítil pohyb, prudce otevřel oči.
,,Jen klid, nehýbej se." Položila na něj zase studenou ruku.
,,K-kde to jsem?" Nemohl pomalu mluvit, jak měl vyschlo v krku.
,,Neboj se, jsi v bezpečí." Její hlas ho uklidnil.
,,Jak se jmenuješ?" zeptal se jí ještě. Chtělo se mu strašně moc spát.
,,Mychio."

Otevřel oči. Cítil se mnohem líp než předtím. Podle toho, jaká byla tma v místnosti, usoudil, že je ještě noc. Pomalu vstal z postele a rozhlédl se kolem. Byl to menší domeček, která měla nejspíš jen dvě místnosti a z toho jedna byla koupelna. Koukla se poté velké místnosti, kde ležel. V jedné části byla zařízená skromná kuchyňka a v druhé obývací pokoj a ložnice v jednom. Všiml si spící postavy na gauči. Neměl skoro žádnou bolest, a proto se k ní přiblížil. Byla to nějaká žena a byla krásná. Zvedl ruku a lehce jí pohladil po tváři. Najednou dostal obrovskou ránu do obličeje a ležel na zemi.
,,Jéžiši, promiň já nechtěla." Začala se mu omlouvat osoba.
,,To je dobrý, prostě ses bránila, Mychio." Řekl i její jméno, které si pamatoval ze všeho nejvíc.
,,Ty si to pamatuješ? Myslela jsem, že si byl tak zřícenej, že se ani znova neprobudíš." Divila se.
,,Jak dlouho jsem byl mimo?"
,,Dva týdny a tři dny." Řekla mu co nejpřesněji. Kakashi si jen smutně oddychl.
,,Mohl bych se zeptat, kde mám svoje věci?" zeptal se, když si všiml, že má na sobě jen svoje kalhoty.
,,Počkej přinesu ti je." Odpověděla a vyskočila z gauče. Za chvíli přinesla Kakashiho věci. Začal se hned oblékat, a když došlo na masku, zastavila ho.
,,Ne, nechci abys nosil tu masku na tváři."
,,Proč?" nechápal. Jen se začervenala.
,,Jsi hezčí bez ní." Usmála se na něj mile. Kakashi jí úsměv oplatil.

Pro Kakashiho to byly nejhezčí dny, které ve svém životě měl. S Mychio si skvěle rozuměl a hned se do ní zamiloval. Nejdříve si to nechtěl přiznat, ale nakonec svým citům nechal volný průběh. I Mychio cítila to samé. Žili spolu tři týdny. Celý den leželi jen v posteli a jen někdy vyšli ven.
,,Myslím, že bych měl jít do Konohy. Oznámit jim, že jsem na živu, aby mě můj ztřeštěný žák pořád nehledal." Usmál se na Mychio.
,, Přemýšlel jsem, jestli nechceš jít se mnou. Víš, abychom žili spolu v Konoze." Podíval se na ní s prosícím pohledem.
,,Kakashi, já…nevím, myslím, že je to špatný nápad. Moje místo je prostě tady, uprostřed lesa, kde o mě nikdo neví."
,,Mychio veř mi, v Konoze je nádherně." Přemlouval ji dál.
,,A musíš se tam vracet?" zeptala se ho s menší nadějí v hlase.
,,Musím. Mám tam své povinnosti. A hlavně svůj domov a tým, který nechci opustit. Teď jsou ten nejlepší, když se vrátil Sasuke. Prosím přestěhuj se se mnou do Konohy." Vysvětlil jí, jak to cítí on.
,,Promiň, nemůžu." Otočila s k němu zády. Kakashi se zvedl a oblékl. Věnoval poslední zamilovaný pohled na Mychio.
,,Nashledanou, lásko." Rozloučil se s ní a odešel.
,,Sbohem, Kakashi." A po tváři jí stekla slzy.

Všichni v Konoze oslavovali Kakashiho návrat domů. Z počátku si myslel, že se bez Mychio obejde, ale už byla jeho součástí. Byl stále smutnější. Už ani své knížky Icha Icha nečetl. Takhle to šlo pět měsíců.
,,Kakashi-sensei, co je vám?" zeptala se ho jednoho dne Sakura při tréninku.
,,Nic Sakuro, běž trénovat." Odsekl ji.
,,Kakashi, já vím že tě něco trápí. Tak mi řekni co to je?" začala mu tykat.
,,Víš, jak jsem byl dlouho pryč po tom útoku Akatsuki? Byl jsem u jedné ženy a zamiloval jsem se do ní, jenže jsem musel odejít a ona nemohla se mnou. Prostě nechtěla." Vysvětlil jí a jeho obličej se zdál smutnější.
,,Neboj se Kakashi, zase se setkáte." Usmála se na něj a zmizela pryč.

Seděl na okně svého domu. Koukal se někam do dáli. Najednou někdo zaklepal.
,,Dále." Ani se nekoukl, kdo to je.
,,Kakashi?" ten hlas. Ten hlas mu vždycky připadla tak svěží a nádherný. Rychle pohlédl ke dveřím. Stála tam Mychio.
,,Mychio, ty jsi sem přišla." Rozeběhl se k ní a políbil. Začaly ji téct slzy.
,,Au, netlač tak." Sykla. Kakashi se zmateně podíval.
,,Promiň, že jsem ti o tom neřekla." A podívala se na svoje vypouklé bříško. Kakashi vykulil oči.
,,To je moje…naše dítě?" zeptal se udiveně. Jen přikývla na souhlas. Kakashimu se rozlil po tváři úsměv.
,,Miluju tě Mychio." Popadl ji do náruče.
,,Já tebe taky." Zasmála se.
,,Tak dlouho jsem na tohle čekal."

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama